Ahoj přátelé, kamarádi a příznivci PROGRES...

přejeme všem moc hezký  "vánočky"  a bezva rok 2013...

15.12. Poslední koncert letošního roku v olomouckém klubu Belmondo popsal náš fanda Honza asi takhle: ....i když jsme měli obavu, jak budete v tomto diskotékovém podniku hrát, dopadlo to nad očekávání. Jistě, zvuk opět nebyl ideální...  ...byl to můj třetí koncert Progres a podali jste všichni jeden z nejlepších výkonů...

30.11. Po několika letech zase na Slovensku. Hraní v malém klubu Music a Cafe v Nitře jsem s majitelem Drahušem domluval hodně dlouho, konečně se to asi po roce podařilo. Na koncert se sjela snad celá sestava našich nejvěrnějších fanoušků z celého Slovenska. Tolik starých desek, letáků i plakátů jsem dlouho pohromadě neviděl. Přehráli jsme ůplně všechno, co jsme dnes schopni odehrát, zaplněný klubík aplaudoval a reagoval skvěle, výborný zvuk na jevišti i v sále. Myslím, že jsme hráli tak dvě a půl hodiny. Pak už poslední píseň,  opravdový "standing ovation", pak přídavek... ještě jeden, pak už jen několikrát ukláněčka... dlouhá řada na podpisy všech možných materiálů, prodal se celý kufr cédéček, trochu skvělého vínka (opět řídím), díky všem...vďaka chalani... díky Drahuš... a zase za rok přijeďte, ano ano, určitě přijedeme... jo a toho zvukaře nám přibalte sebou, ten je bezva... a  frčíme na Brno.

24.11. Beatfest Teplice

Sestava účinkujích sobotního festivalu v Kulturním domě v Teplicích byla určena především fanouškům starší rockové muziky. My jsme začínali až v jedenáct hodin, přijeli jsme tedy samozřejmě později, ale slyšel jsem ještě kousek vystoupení Pala Hammela. Pak už nastoupili moji pradávní spoluhráči ze Synkop, a po nich bylo podium naše. Podle mého názoru - výborný zvuk na jevišti i na podiu (Jirko dík), odehráli jsme asi hodinovku, nakonec jsme dostali i přes časový skluz povolení k přídavku - no a podle reakcí ze sálu - dobrý. Dík za příjemnou atmosféru, mám tyhle fesťáky rád, potkám se tam se spoustou kamarádů na jevišti a samozřejmě i v hledišti. Bylo to fajn. Chlapci dali pak trochu vínka ( já jsem řídil) - a zase zpátky domů. A v šest ráno do postýlky - jako za starých časů...

19.11. Tak jsme si zas včera po delším čase zahráli v Plzni. Tentokrát v menším sále Mešťanské besedy. To představovalo asi tak dvě stovky výborných, pozorných i soustředěných posluchačů, no a taky bezvadnou, spíš klubovou atmosféru. Byl to dvojkoncert, první část odehrálo Futurum, my jsme předvedli obvyklý průřez naší minulostí, tentokrát ještě s částí Dialogu s obrazovou projekcí. Většinou nejsem schopen z jeviště posoudit, jestli je v sále dobrý zvuk, včera jsme se ale sami na pódiu slyšeli vzájemně velmi dobře, takže se některá sólečka občas i trochu protáhla. To se mně osobně na klubovém hraní líbí nejvíc. Když se muzikanti dobře slyší, můžou se víc rozjet a někdy to  vede i k docela překvapivému vývoji některých skladeb. Mnohdy i u těch už hodně usazených a  zaběhaných. A to je dobře.

12.11. Výlet do Izraele byl jako obvykle docela hektický, pro samé zážitky jsem se k počítači ani moc nedostal, tak jsem původní představu nějakého denního raportu hned vypustil. Měl jsem pronajaté auto, tak jsem zvládnul projet celou tu docela malou zemi, odehrát smluvené vystoupení, navštívit nejen všechno, co jsem si naplánoval, ale stihnul se i vykoupat v Mrtvém, Rudém i Středozemním moři. Navštívil jsem všechna důležitá místa pro křesťany, židy i muslimy, místa, která opravdu tvořila historii. To je v Izraeli opravdu úžasné - všechna ta  jména i příběhy měst, řek, svatých míst kolem vás, všechno vám to připadá známe, o všem jste určitě už někdy slyšeli nebo četli, něco vám zůstalo v paměti z vyprávění, z bible, z historie...

Všechna ta různorodost názorů, vyznání i životních postojů, většinou však naprosto nesmiřitelných, návštěvníka bohužel stále ujišťuje, že v tomhle koutě světa klid nebude asi nikdy.

První fotka je z mojí návštěvy před šestnácti lety. Na Olivové hoře v Jeruzalémě přímo naproti Skalnímu chrámu.  Protože to je na židovském hřbitově, mám na hlavě místo jarmulky aspoň čepici. Kdysi ji upletla Zdeňkova žena Lenka svému synkovi Honzovi, který dnes hraje na perkuse s tátou v kapele Čanki. Pak tu čepici zdědila moje dcera Petra, ta dnes hraje na basu v kapele, co si ještě ani název nestihla dát (a bez táty). Pak se přes mojí další dceru Terezu (ta nehraje nikde, ale byla se mnou na tomhle výletu), dostala až ke mně.

No a ta čepice - ta je u mně v takové oblibě, že ji mám i na téhle další fotce - na stejném místě po šestnácti letech.

17.10. Odlétám v noci asi na deset dní do Izraele. Mám tam sice jen jedno, možná dvě vystoupení, ale chci si zas asi po patnácti letech trochu projet tuhle krásnou, leč i těžce zkoušenou zem.  Neberu si sebou ani malý počítač, nicméně, pokud bude někde možnost, napíšu  zprávičku. Pokud ne, připravím třeba po návratu aspoň malý referát. Tak si tady užívejte poslední hezké dny, má prý snad být docela hezky.

4.10. Koncert v malém klubu Mersey v Brně zas trochu rozvířil atmosféru otázkami typu:  "je tak malý klub vůbec důstojné místo pro takovou legendu ?" a pod. Osobně v tom nevidím žádný problém, až na to, že tam prostě na nás přišlo až trochu moc lidí. No jo, ale to je vlastně příjemná zpráva...   Musím za sebe přiznat, že jsem si chtěl zas jednou připomenout tu atmosféru klubového hraní tak říkajíc "z očí do očí". Pamatuju si, že třeba Beatles skončili s veřejným hraním právě pro to, že už se to klubové hraní jaksi ani nehodilo, ale oni ten kontakt dost postrádali. Tak to berte jako takový můj úlet, pro mně osobně to bylo příjemné, no a příště se zas vrátíme do něčeho většího...

23.9. Léto pomalu končí, ale já si ještě pořád užívám prázdnin v okolí Písku, nejčastěji na kole. Protože je Písek i městem filmu, využil jsem toho tak trochu i "pracovně". Písečtí kamarádi se mnou natočili klip k jedné mojí starší písni. Je sice z mého "bronzového" období, jmenuje se Černobílá, klip děláme na popud dramaturga jedné hudební televize, ale - i když jsem ji dlouho nehrál, pořád se mi líbí. Tahle píseň se mi totiž jednou zdála ve snu, prostě jsem se probudil a bylo to...

V úterý jsem to tady chtěl zabalit, ale asi před hodinkou mi to trochu zkomplikoval jeden mladík. Vyjel naprosto nečekaně do protisměru a napálil to do mně přesným čelním nárazem. Nikomu se naštěstí nic moc nestalo, ale předek auta mám naprosto "na cucky". Domů do Brna asi pojedu na tom kole....

12.9. Trávím tohle krásné babí léto už skoro tradičně v okolí Písku. Mám to tady opravdu rád, většinou jezdím na kole, občas i s Romanem, pokud najde zrovna cestu do svého rodiště. Letos častěji s jeho kamarády, pár jich tady už dobře znám.
Včera jsem vyrazil přes Písecké hory do Albrechtic, je tam kostel s krásným, unikátním hřbitovem s malovanými náhrobky. Některé z nich maloval Romanův táta. Cestu nádhernými lesy mi hodně ztrpčoval rachotem svých motorů osamělý Grippen, který sice zcela vyvrátil mýtus o tom, že se tahle letadla nad Českem ani neotočí, dokázal se totiž motat přímo nad mojí hlavou celou hodinu, ale vyplašil taky všechnu zvěř v širém okolí a štval asi i hodně lidí.
Tak mně napadlo - co kdybychom tu armádu zrušili...
Je to stejně jen bezedná černá díra na peníze, na ministerstvu to pěkně smrdí i s panem ministrem, asi bychom se bez nich docela dobře obešli, a skoro všichni kamarádi mají stejně modré knížky...
No není to téma pro program nějaké nové strany ?
Nedávno jsem hrál v Kostarice, tam armádu zrušili už asi před sto lety a jsou kupodivu snad jedinou středoamerickou zemí, která prosperuje a je tam docela bezpečný klid.
A pro NATO bych možná nechal třeba tu naši báječnou protichemickou jednotku, a třeba taky nějakou tu mobilní nemocnici. Vojenští doktoři by pak na povel mohli zaskočit i doma, až ti ostatní odejdou... Nějací ženisté by se taky mohli hodit kvůli zátopám. A to už by možná stačilo. Mohl by tomu všemu velet jen nějaký styčný důstojník...

No - vlastně jsem chtěl jen napsat: Vítejte na stránkách skupiny Progres.
Jsou to sice oficiální stránky skupiny, ale většinou prezentují osobní názor kytaristy, občasného zpěváka, současného kapelníka i redaktora Pavla Váněho.

Vy se samozřejmě můžete vyjádřit také, můžete použít "FÓRUM", napsat na kapelový kontaktní email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.   nebo přímo na redaktora : Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

* * *

31.8. Buchlovice - zámek. Přijíždíme s obavami, už od Brna lehce prší a stále to přitvrzuje... Nicméně, návštěvníci, navzdory počasí, zaplňují hlediště. Futurum, jako naše předkapela, odehráli v dobré formě, stále jen občas lehce poprchávalo. Po deváté jsme nastoupili s Progres, odehráli jsme takový ten typický průřez celou naší historií. V několika skladbách s námi hráli kamarádi dechaři, kteří si říkají "Divoké větry". Vybraným skladbám to dodává další rozměr a i pro nás je to příjemné zpestření. Někdy to dostane docela jinou, novou náladu. V závěru jsme spustili asi čtyřicetiminutovou část Dialogu s původní obrazovou projekcí. To už pršelo opravdu pořádně. Hleděl jsem v úctě a obdivu k našim fanouškům, kteří v bezvadné náladě vydrželi až do konce, jako by se nechumelilo... Za to všem patří dík, skutečně si myslím, že takové fanoušky nám můžou všichni jen závidět...

25.8. Slavkov - zámek. Poslední koncert letošní Hradologie. Mám trochu pocit, jestli těch letních koncertů přeci jen není nějak moc. Aspoň na těch, na kterých jsme hráli, to nebylo s návštěvností nijak ohromující. Možná ale prostě zatím na ty pravé fesťáky nemáme štěstí. V každém případě jsme si dobře zahráli. Zvuk, zázemí, prostředí, počasí i nálada v publiku a na jevišti - vše bylo bezva.

Takže naše letní hraní zakončíme ještě samostatným koncertem v Buchlovicích, tentokrát s dechovou sekcí i projekcí - no a je to... fakt to všechna  nějak utíká...

18.8. Polička - Festival *555.  Název naznačoval spíš větší letní, snad i rockový festival, jsou to ale spíš takové městské slavnosti. Nicméně - příjemné město, příjemní pořadatelé, plné náměstí, dobrý zvuk, spousta našich fanoušků se sjela z širého okolí. Bohužel během celodenního střídání vystupujících kapel a zpěváků, kdy "odpolední" kapely vesele přidávaly nebo jen tak přetáhly určený čas, před naším vystoupením vše nabralo už docela slušný skluz. Hráli jsme výjimečně s Honzou Seidlem za bicími, Zdeněk měl kdesi hraní s Čanki, původně myslel, že stihne obě vystoupení, pak si ale uvědomil, že by to bylo asi moc napínavé... No, napínavé to tedy pro nás ale trochu bylo. V okamžiku, kdy jsme se dostali do závěrečné části, kdy už hrajeme věci z Dialogu, tedy vše spojené v jednom kusu, přiběhl moderátor a naléhavě mi během hraní sdělil, že už musíme končit. To teda fakt není sranda  zastavit jen tak rozjetý vlak, navíc s alternujícím bubeníkem... no, zvládli jsme to jen s velkým nasazením. V Jablku jsem to prostě zastavil  a přeskočili jsme rovnou na (jinou) Planetu... Přídavek nám zakázali, ačkoliv se samozřejmě fandové vehementně dožadovali... pořadatelé se pak omlouvali, že příště nám dají větší prostor..., tak jestli bude nějaké příště - tak si třeba ještě v Poličce fandové užijí. Jinak dobrý...

29. + 30. 6. Obě naše vystoupení na letošních prvních letních festivalech byla trochu podobná. Letní sezóna se prostě teprve pomalu rozjíždí. V Josefovské pevosti, sevřené vysokými zdmi opevnění, se vzduch ani nehnul, bylo pořádné vedro. Vystupují tady převážně silové hardrockové nebo metalové kapely, tak mně docela překvapilo, že na naše vystoupení docela brzo odpoledne přišly už asi dvě stovky fandů. Taky jsem si všiml, že to byli většinou mladí "novicové". A jak jsem si pak po vystoupení ověřil, prý přijeli po ohlasech na koncert v Pohoří u Dobrušky speciálně na nás. A byli spokojeni. To mně opravdu potěšilo. Trochu jsem to časově neodhadnul a přetáhli jsme. Za to se samozřejmě dodatečně pořadateli Honzovi Křivánkovi omlouvám....

První koncert Hradologie - na hradě Veveří - se rozjížděl v dusném vedru stejně pomalu, a tak jsem snad nejvíc vnímal, kromě těch našich běžných posluchačů, vedle jeviště pozorně naslouchající "galérku"  ostatních muzikantů. U těch jsem většinou zvyklý na gesta, naznačující, jak je všechno špatně, jak to nešlape, tváře se rozzáří jen při nějakém kiksu... Tentokrát vůbec nic takového, tak to mně potěšilo opravdu ze srdce....že by už fakt začínal ten věk Vodnáře ??í

24.5. V ostravském klubu Parník jsme sice hráli teprve podruhé, ale bylo to skoro "jako doma". Prostě v tomhle městě máme trvale skvělé zázemí, těšíme se sem a hraje se nám tady vždycky výborně. Osobně mám takové kluby rád, bližší kontakt s publikem umožňuje i trochu víc improvizace, některé skladby se potom rozvinou do tvaru, který překvapí občas i nás. A to je docela příjemné.

19.5. Koncert v Pohoří u Dobrušky na Letním parketu. Nebyli jsme tady tak třicet let. Počasí přálo, náš kamarád PetrM mi v mejlu tiipoval dopředu dvacet věrných návštěvníků, přišlo jich ale asi tak dvě stovky (v TV bylo finále mistrovství v hokeji). Výborný zvuk. Fandové byli spokojeni, přidávali jsme, co jsme mohli, pořadatel ale asi nevydělal, nicméně - nesl to statečně a projevil přání si to někdy zopakovat.

17.5. V pražské  Lucerně jsme zahráli při příležitosti vstupu Romana Dragouna do Síně slávy rádia Beat. Vystoupilii jsme v bloku Romanových kapel (Progres, His Angeles, Futurum, a host Michal Pavlíček) jako první, Roman odzpíval čtyři skladby z Třetí knihy džunglí. Nálada byla bezvadná, Lucerna má prostě vždycky svoji atmosféru.

14.5. Tak jsem už z cest doma, bylo to fajn, možná se k tomu výletu přece jen ještě vrátím na své stránce (později). Teď doháním resty, vracím se zas k normálu - odpoledne mě už čeká zkouška s Progres, chceme připravit jednu zatím nehranou skladbu. Pomalu začnu pracovat se slovenskými kamarády na přípravě aspoň malé slovenské koncertní šňůry, doufám, že to nebude jen tak zbytečná práce a že z toho snad něco vyjde.

(20.4.) Jsem teď zrovna ve španělské Granadě, kousek nad námi se tyčí stále zasněžené pohoří Sierra Nevada (skoro čtyřticícovky),  dole velké vedro. Pomalu se sunu ještě níž, chci se mrknout do Gibraltaru a pak na pár dní do Maroka. Potom ještě Sevilla, Cordoba, Valencia, Barcelona, no všechno to zní moc hezky... Nebudu psát žádný deník, je to jen  poznámka na vysvětlenou pro ty, kterým právě neodpovídám na emaily...(pv)

13.4. koncert - H-klub - Šumperk. Plno, příjemný klubík, milí pořadatelé, posluchači i fandové, dle mého názoru slušný zvuk. Docela vyvedený koncert. Rádi se někdy vrátíme.

Ve víru dalších událostí jsem úplně zapomněl okomentovat naše vystoupení  v Tovéři u Olomouce.
Po letitých  pokusech uspořádat koncert někde v Olomouci, nebo aspoň poblíž, se toho nakonec ujal náš kamarád, dlouholetý fanda a taky muzikant Tomáš. Ač pořadatelský amatér, připravil a zařídil  všechno sám perfektně (prý s pomocí zdejšího starosty) - děkujeme. Typický sálek, zřejmě bývalé
Sokolovny, mi připomenul časy našeho tancovačkového vystupování v době  příprav Dialogu. I přes velkou snahu zvukařů asi nebyl zvuk nejlepší,  za to reakce plného sálu byla bezvadná a pro nás samozřejmě příjemná. Myslím, že se koncert docela vydařil.
Nicméně, čím dál častěji vzpomínám na doby, kdy jsme mohli mít vlastního zvukaře, Pavel Skyba byl prakticky šestým členem kapely, zúčastnil se dokonce i zkoušek a mohli jsme se kdykoliv spolehnout, že náš zvuk bude vždycky  naprosto v pořádku. I když samozřejmě tehdy nebyli k dispozici tak kvalitní
aparatury jako dnes. Myslím, že dnešní systém nájemních firem není zas tak špatný, většinou se i dobře známe, ale bohužel ta jistota už ani taková být nemůže.
***
V Brně se pak, co se týká zvuku, možná sešlo těch faktorů víc. Přesto jsem moc rád, že kromě těch posluchačů, kteří se zřejmě ocitli v nějaké, zvukově  opravdu špatné zóně, bylo i hodně těch, co si koncert užili a byli spokojeni. A ještě jen pro vysvětlení těm, kteří celou diskusi po koncertě v Brně moc nechápali.
Muzikant na jevišti většinou vůbec neví, jak to přesně v danou chvíli vypadá  v sále, důvěřuje zvukařům, s kterými to předtím pečlivě nazkoušel, během koncertu vlastně pak ani nějak moc reagovat nemůže, věnuje se naplno muzice. Pokud z jeviště vnímá reakce posluchačů v sále, tak jako jsme je vnímali my, má prostě pocit, že je všechno bezvadné a koncert se prostě daří.
Chápu, že v některém místě to nemusí být dokonalé (nebo třeba je to i  dokonce zvukově vysloveně špatné), ale stejně mám pocit, že mezi slušnými lidmi by k tak zlobným následným reakcích docházet nemělo.
Tohle jsem opravdu nikdy nechápal u masových sportů: včera můj úžasný dokonalý idol - dnes nenáviděný idiot, co nedal gól. Myslel jsem, že tohle milovaný bigbít nemůže postihnout a je mi z toho trochu smutno. Holt časy se mění ... ale vždyť je to přeci jen rock and roll ...

* * *

Tak máme za sebou vyprodaný koncert v Semilassu. Atmosféru si většinou všichni pochvalují, bohužel už čtu také výtky ke zvuku. Semilasso je na ozvučení dost velký problém vždycky, už na místě jsem slyšel velmi rozdílná hodnocení, vzadu a na okrajích sálu téměř vždy pochvala, ve středu a vpředu to prý nebylo dobré. Bohužel se právě v Semilassu vždycky akustika příchodem návštěvníků zásadně změní, na zkouškách se to tedy moc vychytat nedá. Příště se na to zaměřím víc. Multimediální ukázkou  Dialogu jsme chtěli trochu přiblížit tenhle projekt hlavně mladším posluchačům, kteří atmosféru koncertů osmdesátých let samozřejmě neznají. Dobře si uvědomujeme, že to byl kdysi hodně pionýrský počin, dnešní technické možnosti jsou už ale na mnohem vyšší úrovni, proto jsme se i přes velký zájem ani k uvedení celého Dialogu nechtěli vracet, znamenalo by to asi vše úplně předělat k obrazu dneška.

Kapela děkuje všem, že v tak hojném počtu přišli, někteří vážili na koncert cestu opravdu z daleka, děkujeme taky za výbornou atmosféru  - a zase někdy někde ahoj ...

* * *

První letošní koncert jsme odehráli v Litoměřicích 19. ledna. Bylo to v novém, hodně velkém sálu místního kulturáku. Měl jsem z toho trochu strach, nehráli jsme tu určitě mnoho let. Bylo to ale výborné, sál byl celkem slušně zaplněný, nálada opravdu výborná. Děkujeme všem věrným  fanouškům. Přivezli jsme i naše kamarády, dechovou sekci " Divoké větry",  některé naše skladby s nimi dostanou opravdu ten správný tah a sound podobný původním nahrávkám. Na starších deskách jsme dechovou sekci docela často používali. V Litoměřicích jsme odehráli taky část Dialogu audiovizuálně, tedy s projekcí, abychom si to ještě jednou před brněnským vystoupením vyzkoušeli.

* * *
V pátek 16.12.11 jsme absolvovali velmi příjemný koncert v Písku, v Divadle pod čarou.
Jako předkapela vystoupili písečtí kamarádi - Primátor Dittrich - a zahráli výborně.
My jsme odehráli v opravdu příjemné atmosféře prakticky vše , co umíme, nálada byla
vpravdě domácká. Potkal jsem se se všemi kamarády, které jsem poznal v letošním pozdním létě,
když jsme spolu s  Romanem pár dní projížděli na kolech krajem jeho dětství a mládí.
Roman mě taky seznámil se spoustou svých zdejších přátel a mimo jiné i velmi zajímavých osobností.
Do Písku se vždycky těším a mám to tam moc rád...

* * *
Nedávný koncert v brněnském Rondu, kde jsme vystoupili jako předkapela Uriah Heep, byl pro nás v začátku hodně nervózní, ale prý to nakonec dopadlo velmi dobře.
UH totiž přijeli pozdě, před halou se už tlačily ve velmi chladném počasí početné davy, pořadatel ale diváky dovnitř nepustil, dokud si UH nenastaví zvuk. A oni se s tím párali opravdu velmi pomalu a rozvážně. Nakonec už bylo nutné netrpělivý dav pustit do sálu a tak jsme se my vůbec nedostali ani ke zkoušce, ani k nastavení zvuku.
Začínali jsme tedy takříkajíc přímo " z voleje". V první skladbě jsme na začátku trochu zaimprovizovali, aby si zvukař mohl zvuk nastavit aspoň trochu. Stihnul to docela rychle a zvuk byl prý, podle pozdějšího referátů několika brněnských kolegů muzikantů, docela slušný.
Jako typická předkapela jsme ale museli ještě vydržet i jenom minimální nasvícení, v závěru
to už osvětlovač ale sám nevydržel a přeci jen to trošku rozsvítil...

* * *

V tuto chvíli, jen několik minut po státním pohřbu prezidenta Václava Havla, jsem si vzpomněl na fotku "četky" z koncertu k výročí  listopadu. Chtěl  jsem ji původně zvěřejnit jako vtípek, že máme nového zpěváka... Fotka měla totiž krásně dvojznačný titulek :

"Václav Havel, zpěvák a kytarista Pavel Váně"

teď už zůstává jen vzpomínkou na velkou osobnost, které všichni vděčíme za mnoho ...