Pouze registrovaní uživatelé mohou zanechat zprávu. Prosím, přihlaste se.

Hannah

Sakryš, musela jsem příspěvek rozdělit na dva a ještě se to asi vložilo blbě, kdepak udělali soudruzi z NDR chybu? Tak ještě jednou se všichni mějte fajn a hezké léto.

Hana 

neděle 10. červenec 2016

Hannah

nejen kytary, ale i všechno ostatní, co dělá kapelu kapelou. Progres mého pozdně základkového a středoškolského období je hlavně Mozek (Vzpoura otroků-počítačů!) a nelze mi nevzpomenout na fenomenální poznámku (nebyla moje): Strká spolužáka do skříně a u toho řve „pod generátor“. A když už jsem v těch vzpomínkách, asi vrcholem toho období pro mne byl koncert Progresu, Futura a Synkop kdysi v osmdesátém sedmém na letňáku v Boskovicích. Všude plno světel a efektů, klávesy Romana Dragouna zněly s odrazem zvuku jako varhany v kostele a Zdeněk Kluka se vznášel v mraku barevného kouře nad hranatými elektronickými bicími. Vím, že na albíčko Změna publicisti často brblají, já ale vlastně nevím proč. Taky se tam hrálo a znělo to docela dobře, elektronický sound přinesla doba a tenkrát s ním experimentovali skoro všichni. Zato potom už to pro mě osobně byla, no, ne vyloženě otrava, ale taky žádnej pokrok, jenže nejsem hudební publicista...

V další době za to kytary „mohly“ jen tak napůl. Pavla Váněho jsem na pódiu s Progresem zažila až na samém konci minulého století, jenže to už jsem ho znala osobně jako programového ředitele, moudrého člověka, producenta a rádce, pomáhajícího mnoha mladým klukům v jejich začátcích s kapelami. Jsem ráda, že si přibral úlohu kronikáře a pustili se s Petrem Gratiasem do knihy V erbu Progres. Povedla se náramně a literární cenu si právem zasloužila. Právě v ten podzimní večer jsme se vraceli z Pryglu z večírku nakladatelství Jota, které knihu vydalo. Spěchali jsme ke svým rodinkám, já k dětem, Pavel k dceři a vy dva jste se klidně mohli připojit k hovoru.

Mějte se fajn a všichni ostatní na fóru též, ráda jsem vzpomínala.

 

neděle 10. červenec 2016

Hannah

Ahoj Marku a Jirko z příspěvku 27. května,

po přečtení vašich řádků jsem se rozesmála, jak je Brno malé, že v něm všichni všechno vidí a internet je zase naopak jedna velká hospoda, kde se úplně všechno rozkecá. Ráda bych pár věcí poopravila, no a taky zavzpomínala. Takže: čtyřicítka mne již minula, některé mé „přednosti“ fakt nejsou tak velké a hlavně - dobře zapojené kytary, alespoň zezačátku, za nic nemohly, tak si nenadávejte :-)

Dialog s vesmírem je jedno z mých nejmilejších alb, jenže poprvé jsem je slyšela, když mi bylo sedm. V tomto věku a při kvalitě nahrávky bylo někdy docela těžké poznat, jaký nástroj zrovna zní a ani to nemělo tak velký význam. Důležitější byl příběh, kterým se dalo jen tak plout, rozvíjet fantazii a představovat si to pokaždé trochu jinak. Co mě nejvíc dostalo, nebyly kytary, ale „zlej počítač“ Zdeňka Kluky. Z rozkolísané pásky zněl tak strašidelně, že jsem se poté dlouho bála v noci na záchod. „Odpustila“ jsem mu až s deskou Dialogu a možná taky s nastupujícím rozumem. Mohlo mi být tak 10 (?). To člověk začínal chápat, proč je ledacos (nejenom na desce) jinak, že ti roboti ve skutečnosti nejsou zlí a vlastně to vůbec nejsou roboti, zato nad nimi kdesi v kanceláři sedí opravdová potvora, která může zakázat všechno, co se jí nehodí. Dialog s vesmírem se mi dodnes neoposlouchal, ovšem tehdy pro mne spíš než hudbu znamenal jakousi variabilní zvukovou knížku, která ležela na stejné poličce s Mayovkami, Monte Christem, Jefremovem, Troskou...

Když půjdu dál, Třetí kniha mne trochu minula, přestože poprvé jsem Progres viděla v nahrávce Muž který se podobá... Teprve pak už za to „mohly

neděle 10. červenec 2016

Peťan

Dneska na artu půlhodinka s Progres2, průřez Třetí knihou džunglí... neskutečné, kde to vyhrabali...

neděle 19. červen 2016

Mive

Letěl jsem za vámi do Lokte až z jihu Evropy a stálo to za to...Jako vždy :)

čtvrtek 9. červen 2016

 

Powered by Phoca Guestbook